Čtenářák - Rolland Romain

29. srpna 2007 v 18:02 |  Čtenářský deník - Český jazyk

Rolland Romain

(29.01.1866 - 30.12.1944)
Francouzský romanopisec, dramatik, esejista, z duše přesvědčený pacifista, odpůrce fašismu, bojovník za světový mír a umělecký kritik se narodil 29. ledna 1866 v kraji Nièvre a zemřel 30. prosince 1944 ve Vézelay. Byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu v roce 1915.

Petr a Lucie

Děj této knihy začíná 30. ledna a končí o Velkém pátku 29. března 1918. Je zde vylíčen příběh dvou mladých lidí, 18letého Petra Aubiera a 16leté Lucie. Přiběh se odehrává ve válečné Paříži. Petr pochází z dosti zámožné rodiny. Jeho otec byl soudce. Lucie byla z chudé rodiny a žila jen s matkou, která pracovala v továrně na zbraně. Petr byl citlivý, vážnější než Lucie. Ta si dělala méně starostí než Petr. Oba však neměli rádi válku. Snažili se na ni nemyslet. Petr ale odsuzoval i to, co s válkou souviselo. Když se například dověděl, že Luciina matka pracuje v továrně, kde se vyrábí střelivo, pobouřilo ho to. Lucie se na to však dívala jinak. Viděla v tom zaměstnání a práci, za kterou člověk dostává peníze. A peníze, ty byly velice potřebné, když chtěl člověk žít. A Lucie žít chtěla a na ostatní se snažila nemyslet.
Poprvé se Petr s Lucií setkal v podzemní dráze, když se vracel domů. Hned od prvního setkání na ni nemohl zapomenout. Později ji potkal ještě několikrát na ulici, než se ji odvážil oslovit. Čekal na ni vždy před muzeem, kam chodila Lucie kreslit obrázky podle pláten visících na stěně. Obrázky pak prodávala. Cestou domů se vždy zastavovali v parku. Snažili se být spolu co nejdéle. Petr se snažil plně prožít těch několik měsíců, které ho dělily od odchodu do války. A právě s Lucií mu ubíhaly nejlépe. Jednou přišel Petr za Lucií do bytu, kde ho Lucie namalovala. Brzy po této návštěvě u Lucie se vrátil domů starší Petrův bratr Filip. Přijel na dovolenou z války. Petr měl svého bratra velmi rád a vždy s napětím naslouchal jeho vypravováním. A když bratr nevyprávěl, dožadoval se toho. Tentokrát však, i když Filip vyprávěl, ho Petr neposlouchal. Brzy se Filip dozvěděl proč. Jednou večer uviděl Petra s Lucií. Přišlo mu bratra líto, že musí brzy jet také na frontu. Petr na to však vůbec nemyslel. Stále žil jen přítomností. Celé dny trávil s Lucií. Mluvili spolu stále o budoucnosti, malovali si svou domácnost a svůj budoucí společný život. Oba však přitom věděli, že se ho nikdy nedožijí, ale jeden před druhým se to snažili tajit. Jednou, když byl nálet na Paříž, schovali se oba do bytu. Brzy však odtud odešli, ještě za náletu. Spěchali domů, aby nepřišli pozdě. Nakonec se ale museli znovu schovat před náletem. Vtiskli se do výklenku jednoho domu a čekali, až nebezpečí pomine. Uprostřed toho všeho se poprvé políbili. Tento den pak považovali za den zasnoubení. V neděli si spolu vyjeli na výlet, kde prožili pěkný slunečný den. V posledních březnových dnech Němci zesílili nápor. V této době zemřel také jeden známý skladatel. Petr s Lucií se rozhodli, že půjdou uctít jeho památku do jednoho z Pařížských chrámů. Netušili, že toto místo se jim stane osudným, že zde najdou svoji smrt. Během bohoslužeb nepřítel podnikl nálet na Paříž a také chrám byl bombardován. Lucie ještě v poslední chvíli stačila zakrýt Petra svým tělem. Takto schouleni do malého klubka byli za poslechu gregoriánských chórálů naráz pohřbeni pilířem, pod kterým seděli...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.