Paměť

15. listopadu 2007 v 18:44 |  Psychologie
Osnova
Vědomí
- Lucidita
- Idiognose
- Orientace
Sigmund Freud - Topologický model
vědomí
předvědomí
nevědomí
Stavy změněného vědomí
- hypnosa, spánek, mrákotavé stavy
Vnímání
Smyslové klamy
Pariedólie - věštění ze sedliny, zvířata v mracích
Iluse
Halucinace
Chyby interpersonální percepce
Haló efekt - jedna vlastnost přehluší ostatní
První dojem - ovlivní následující hodnocení
(Kognitivní) referenční rámec - vliv kontextu
Idiosynkrásie - přecitlivělost na určité vlastnosti
Protipřenos -
Sociální stereotypy - předsudky
Pygmalion efekt - naše očekávání mění chování protějšku
Paměť
- senzorický registr (7 položek)
- krátkodobá (30 - 60 s.)
- dlouhodobá
- Recepce (vštípivost)
- snižuje intenzivní negativní emoce (strach, vztek či zloba)
automatické činnosti (kuřácké automatismy)
- zvyšuje promyšlená, plánovaná a uvědomělá činnost
- Retence (uchování)
- Reprodukce (výbavnost)
- primacy a recency effect (opakované a střední události jsou zapomínány)
- reminiscence - spontánní rozpomenutí
- Zapomínání
retroaktivní a proaktivní útlum se projevuje jako
anterográdní amnesie - zapomnění před klíčovou událostí
retrográdní amnesie - zapomnění po klíčové události
Konfabulace - doplňování mezer ve vzpomínkách (sugestibilita, konformita, persuabilita)
Kryptnomnesie - neuvědomělé plagiáctví
Ekmnesie - poruchy v časové lokalizaci vzpomínky, přehození ap.
Eidetismus (fotografická paměť)
Hypermnesie - geniální paměť
Věrohodná výpověď se vyznačuje
Absencí rozporů ve výpovědích získaných postupně na časové ose
Souhlasem mezi verbálním a nenverbálním chováním vyslýchaného
Konkrétní, živé, bohaté a nestereotypní líčení průběhu událostí
Líčení autentických prožitků, nálad, pocitů ap.
Uváděním detailů, které musely být vnímány, protože si je vyslýchaný nemůže sám vymyslet nebo přidat vzhledem ke svým vědomostem, věku, neznalosti prostředí ap.
Logickým, všeobecně srozumitelným zakotvením kritické události v čase a životních podmínkách vyslýchaného.
podle U. Undeustche
Introspekce
Retrospekce
Nadhodnocování a podhodnocování při vzpomínkách
Motiv je vektor - má velikost a směr
Incentiv
Dovršující reakce
Ego-vztažné motivace - sebehodnota, seberegulace, sebetrestání, sebenenávist ap.
Sociální motivace - pozornost rodičů, čest, úspěch ap.
Naučená bezmoc
V experimentech byly psům udělovány nepravidelné elektrošoky, vůči nimž byli bezmocní. Později se stali zcela pasivními a objevovali se u nich poruchy v podmiňování reakcí. U lidí vede naučená bezmoc k depresi a nedostatku motivace.
Teorie motivace:
Princip hedonismu a princip homeostáze (Cannon 1915)
Aspirační úroveň

Poruchy paměti

1. Manipulace vzpomínek očitých svědků reálné události

Pokud jsou svědci s určitým časovým odstupem vystaveni i nenásilné dezinformaci a s dalším časovým odstupem jsou dotazováni na průběh oné události, řada z očitých svědků zabuduje dezinformaci do svých vzpomínek a považuje ji za reálnou:
V pokusech byl dobrovolníkům promítnut film, v němž zločinci uprchli modrým automobilem. Polovina dobrovolníků se setkala s určitým odstupem času s tvrzením, že auto bylo bílé. Druhá polovina nebyla v tomto směru nijak manipulována. Po uplynutí další doby podávali dobrovolníci "Svědectví" o zločinu. V manipulované skupině se našlo dosti významné procento svědků, kteří přísahali na to, že zločinci ujeli v bílém autě.
Pro takovou "opravu" reálné vzpomínky je nezbytné nechat původní vzpomínku poněkud "vyblednout" a stejně tak je nutné nechat "vyblednout" i dezinformaci. Ve chvíli, kdy manipulovaný subjekt pozapomene zdroje obou informací (zločin viděl na vlastní oči, dezinformaci zaslechl až později), může dojí v paměti ke splynutí obou informací do jedné zmanipulované vzpomínky.

2. Vliv sociálního tlaku na paměť

Američtí psychologové vyšetřovali případy lidí nespravedlivě obviněných z poškození počítače nesprávnou manipulací. Zpočátku se obviněný bil za svou nevinu jako lev. Když ale bylo proti němu vzneseno falešné svědectví a svědek mu do očí řekl, že jej viděl, jak počítač poškodil, obrana některých obviněných se zhroutila jako domeček z karet. podepsali doznání, cítili se vinni, začali se rozvzpomínat na to, jak to "skutečně" bylo.

3. Příklad experimentální konfabulací

Psychologové jedné americké university obešli rodiny 24 dospělých dobrovolníků a vyžádali si popis událostí, které se přihlášenému dobrovolníkovi skutečně staly. Pak tyto příhody předložili v psané formě dobrovolníkovi a vmísili mezi ně jednu příhodu, kterou žádný dobrovolník nikdy neprožil. Ve všech případech bylo uvedeno, že se dobrovolník ve věku pěti let ztratil během nákupů rodičům v obchodním domě.
Dobrovolníci měli nejprve označit, na které události se pamatují a na které nikoli. Kupodivu si asi jedna třetina dobrovolníků pamatovala i to, jak se ztratili v obchodním domě, i když se jim nikdy nic podobného nestalo. Plná čtvrtina vzala tento příběh zcela za svůj a vnímala ho jako nedílnou součást svých vzpomínek.
Jiné pokusy ukázaly, že lidé, kteří si přisvojí vzpomínku na událost, kterou nikdy nezažili, jsou později schopni tuto "vzpomínku" rozvíjet a obohacovat ji o detaily.

4. Ovlivňování paměti u sugestibilní osoby

Nedávno skončil soudním sporem příběh mladé dívky, která se podrobila psychiatrickému léčení, během kterého vyšlo najevo, že ji v dětství opakovaně znásilnil vlastní otec. Několikrát dokonce s pomocí matky. Dvakrát dívka otěhotněla a pokaždé ji otec donutil k potratu, který si musela provést sama velice krutým způsobem. Byl z toho skandál. Ten ale přerostl v ještě větší aféru po lékařském vyšetření dívky. Ta byla ve svých dvaadvaceti stále ještě panna! Nikdy nebyla těhotná, nikdy ji nikdo neznásilnil. Tím méně její vlastní otec. Vymýšlela si tedy ona dívka? Lhala? A proč?
Vyšetřování ukázalo, že mluvila pravdu, tedy alespoň říkala to, co za pravdu považovala, protože si na všechny ty hrozné události dokázala vzpomenout. Tyto "vzpomínky se jí v mysli ale objevily až poté, co začala navštěvovat psychoterapeuta, který pátral v její mysli po skrytých traumatech. Přitom vytvořil v její mysli falešné vzpomínky, které, jak jasně prokázalo lékařské vyšetření, neměly se skutečností vůbec nic společného.
Psychologové i psychiatři přiznávají, že rozeznat takto osvojenou falešnou vzpomínku od vzpomínky skutečné je bez nezávislého svědectví prakticky nemožné. Onu dívku,, jež došla k přesvědčení, že ji opakovaně znásilňoval vlastní otec, by žádný detektor neusvědčil ze lži, protože ona svým způsobem nelhala. Vypovídala o tom, co považovala za pravdu.
Jiří Pavlíček: Co jsem viděli? Co si pamatujeme? Fantastická fakta 1/98
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BenyE BenyE | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:49 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

2 TomkoB TomkoB | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:51 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.