Počátky filozofického myšlení v období antiky

12. listopadu 2007 v 20:11 |  Maturitní otázky - Filozofie
Počátky filozofického myšlení v období antiky


Počátky filozofického myšlení v období antiky
(periodizace, zákl. otázka, Milétská škola, Hérakleitos)
Periodizace
- dějiny řecké filozofie včetně filoz. římské trvaly asi 1000 let)
- pol.6.stol.př.n.l.-pol.4.stol.n.l.
1. Filozofie předsokratovská (600 př.n.l. až 5.-4.st.př.n.l.)
- vypracování filoz. otázky o původu a povaze světa - hledání pralátky
- úsilí o výklad světa, příroda - přírodní filozofie (sjednocení kosmologie, matematiky, fyziologie, reflexe první o etice, povaze poznání, otázka nábož. víry)
- přechod k období sofistů: odkrývání rozporů v dosavadním filoz. myšlení, příprava největším filozofům - Sokratés, Platón, Aristoteles

2. Atická filozofie (podle centra Atén pol.5.st.př.n.l.-322 př.n.l.)
- myšlení Platónovo, Sokratovo, Aristotelovo
- hlavní fil. otázky: bytí jsoucího (co je to?)
- vznikvšech známých odvětví filozofie (logika, ontologie,etika,estetika,…)
- úsilí sjednocovat jednotlivá odvětví do systému

3. Helénistická filozofie (4.-1.stol.př.n.l.)& římská fil. (1.st.př.n.l.- 3.st.n.l.)
- tři důležité školy hel. fil.
- znak pozdních období: eklekticismus - smíšení těchto a předchozích systémů
- fenomén: novoplatónismus - platónské myšlenky a elementy orient. nábož.
- římská filozofie (asimilace) - úpadek řeckého myšlení
MILÉTSKÁ ŠKOLA
- Milét - město v Malé Asii na pobřeží Egejského moře, centrum obchodu a křižovatka duchovních vlivů (nejbohatší město tehdejšího světa)
- základní otázka: -nalézt skutečné bytí, tzn. základ, jenž udává poslední důvody dění a bytí světa přírody (…přírodní filozofie) …pojetí přírody
- ontologický způsob tázání: ZÁKLAD =BYTÍ ´ VZNIK/DĚNÍ/ZÁNIK, tj.ZMĚNA
- hledání PRALÁTKY
- představitelé
THALÉS z MILÉTU (7.- 6. st. př.n.l.)
- kupec, cestovatel, básník, přírodovědec, matematik a filozof
- matematika: - Tháletova kružnice
- poměry v rovnoramenném trojúhelníku
- poměry v rovnostranném trojúhelníku
- filozofie: - za pralátku považoval vodu - z vody je vše živé, má přednostní postavení, je rozhodujícím činitelem ve vztahu života a smrti
- pokud má být něco pralátkou a zákledem, musí to být neurčité, beztvaré a neomezené - voda je bez konce, bez tvaru, není omezená ani určitá, charakterizuje vznik věcí omezených (na základě porovnávání skupenství vody)
ANAXIMENÉS z MILÉTU (6. st. př.n.l.)
- podobné úvahy jako Thalés, ale zřetelnější
- za pralátku označil vzduch (navázal na Thaléta - z vody vznikne zředěním vzduch a spíše z něj by mělo vše být)
- vzduch je též neomezený, neviditelný, neurčitý
- změnu charakterizoval tak, že zhuštěním vzniká voda - jejím zhuštěním země
- zředěním dostaneme ještě čistý vzduch, který zakládá naši duši, ještě čistčí vzduch vytváří bohy
ANAXIMANDRÓS z MILÉTU (6. st. př.n.l.)
- pokouší se uvést způsob fil. svých předchůdců na vyšší teoret. rovinu, je přesvědčen, že hledání pralátky jeho předchůdců je nedůsledné (hledání pralátky v reprezentujícím živlu)
- snažil se pojmově vystihnout rysy samotného "prazákladu" jako takového (= jaké podmínky musí být splněny, aby něco bylo přijatelné jako prazáklad)
- zvolen "apeiron" - trvalé, věčné, neměnné bez vlastností, je to soubor podmínek možností
- vydělují se z něj teprve základní protiklady (studené/teplé, vlhké/suché, atd.)
- je původce vlastních procesů - zhušťování: vznik (země, bozi)
- zřeďování: zánik
HÉRAKLEITOS z EFEZU (540 př.n.l. - 480 př.n.l.)
- nejvýrazněji dovršuje učení o živoucí pralátce všeho bytí a zároveň nejpronikavější myslitel mezi zakladateli římského myšlení
- byl aristokratického původu, hrdý, byl nepřítelem demokracie, ve vysokém stáří se odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách
- napsal spis "O přírodě" - zhrocený styl, obrazotvornost, příměry, sevřený výraz
- ve své době byl nepochopen, získal přívlastek "temný"
- pohrdání učeností ve smyslu pouhého mnohovědění, snažil se nalézt jednu myšlenku - klíč k tajemství světa
- filozofický přínos:
východiska - reakce na fil. miléťanů - volbou určité pralátky
- podle něj nedokázali uspokojivě odpovědět, odkud pochází ROZDÍLNOST, PROTIKLADNOST, které se jeví v mnohosti a nestálé proměně jevů (miléťané považovali mnohost za zdánlivou, jen tváře zakládající pralátky)
- Herakleitova otázka: jakým způsobem objasnit právě neustálou proměnlivost, rozdílnost a protikladnost skutečnosti světa = odpověď: ZÁKLAD, BYTÍ světa spočívá právě v boji PROTIKLADU, v ROZPORU, který ve všem panuje a udržuje vše v pohybu a změně
- obraz OHNĚ - stálé plápolání, vyšlehávání, uhasínání, vztah k vzniku/zániku, životu/smrti
- v nepřetržitém boji spočívá jednota světa = jednotný zákon světa: Jednota v mnohosti a mnohost v jednotě!
- jen tak lze objasnit nejen dění, ale i vývoj, každá věc potřebuje ke svému bytí protiklad (proto nemají pravdu ti, kdo touží po tom, aby veškerý boj skončil a nastal věčný mír, protože když pomine tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid a nastane smrt) = spolupůsobení protikladů - DIALEKTIKA
- známé jsou jeho výroky např.:
"Tento svět nevytvořil žádný z bohů, ani z lidí, ale byl, ja a bude věčně živým ohněm."
"Vše se mění, vše plyne." ("pantha rhei")
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.