Vývoj programového vybavení

13. listopadu 2007 v 19:56 |  Maturitní otázky - Informatika
Vývoj programového vybavení
Vývoj programového vybavení probíhá již od Von Neumannové koncepce počítače (data i program (kód programu) jsou v jedné paměti). Nejstarší počítače se programovali v binárním kódu, což bylo velice náročné a vyžadovalo to znalost systému, ve kterém se program programoval. V 50. letech se objevují první autokódy (nebylo to přímo v binárním kódu). S příchodem Assembleru přišel systém, kdy se psaly pouze symbolické adresy a jejich připojení se nechávalo počítači. V roce 1957 byl vymyšlen FortRun, který byl určen především pro vědecko-technické výpočty. V roce 1960 to byl Cobol, který byl určen především pro hromadné zpracování dat. V této době se zde objevuje nový obor a to systémové inženýrství, které se zabývalo realizací programů. Další programovací jazyky byli Algol 68 a Symula 67. Byla zde snaha vytvořit co nejuniverzálnější programovací jazyk. V roce 1964 se objevuje programovací jazyk Basic (velice oblíbený - u domácích počítačů dokonce součástí "romky"). 1970 to byl systém Unix. Byla zde již možnost využít multitasking (spouštění více programů), která ale, hlavně u pozdějšího DOSu, nenašla příliš velké uplatnění. V roce 1971 se objevuje programovací jazyk Pascal, který odpovídal požadavkům strukturovaného programování. V 70. letech vzniká ještě jazyk C a SmallTall (zde se projevuje systém objektového programování - program sestavený z různých objektů, událostí). V roce 1974 přichází operační systém CPM, na který navázal systém MsDOS, který přijde v roce 1981 společně s prvním PC od IBM (operační systém MsDOS byla defakto zakázka od IBM pro jejich nové PC). Koncem 80. let přicházejí integrované balíky.
Počítačová typografie
Typografie = obor zabývající se sázením textu, hlavně jeho grafickou stránkou. S příchodem počítačů máme k dispozici různé programy (DTP), ke kterým má přístup každý (dříve to bylo speciální řemeslo).
Několik zásad typografie
® zásada pro dobrou čitelnost textu
- není vhodné používat hodně druhů písem (nejvíce dva a aby spolu ladili a aby byli vzájemně kontrastní)
- požívání nepatkových (nadpis) a patkových (text) písem (patková písma jsou lépe čitelná v textu)
- s rozmyslem používat verzálky (velká písmena - obtížnější ke čtení)
- čitelnost lze ovlivnit i velikostí písma (čím kratší řádek, tím menší velikost písma můžeme použít)
- proklad písma (vzdálenost řádků) také ovlivňuje čitelnost písma
- uvážlivě volit velikosti nadpisů (ne vždy může být vhodné velké tučné písmo jako nadpis)
- zvýrazňování některých slov - doporučuje se zvýrazňovat kurzívou, případně tučným písmem; k zvýrazňování se může použít tzv. p r o s t r k á v á n í (zvýšený počet mezer)
® zásady vhodného členění textu
- zarovnávání do bloku (požívat pouze s rozmyslem - větší mezery mezi slovy nepřidávají k čitelnosti -
- doporučuje se spíše řadit podle levého okraje nebo dělit slova (pro dělení slov je nutné používat takové pravidla, která jsou v souladu s pravidly českého jazyka (předložka nesmí být na konci řádku, rozdělení čísla atd.)
- není vhodné dělit slova v nadpisech a v podnadpisech
- jednotlivé odstavce by měli být odděleny (tuto funkci většinou plní tzv. odstavcová zarážka - ta by měla být velká tzv. "odsazení na čtverčí" - stejný stupeň jako písmo)
- vhodné je oddělit odstavce mezerou
- pojmy - odstavcová zarážka (viz výše)
- východový řádek - řádek, kde končí odstavec (ten by neměl být kratší než odstavcová zarážka)
- "sirotek" - poslední řádek odstavce na nové stránce
- "vdova" - poslední řádek na stránce nového odstavce
® zásada správného používání symbolů v textu
- číslo tisíc se píše 1 000 (s mezerou)
- u datumu se píše za číslicemi mezera (13. 1. 1997)
- u telefonních čísel je dobré dávat mezery
- není vhodné začínat větu číslem
- za . , ; ! ? : se vždy píše mezera
- za závorkami se mezery nedělají
- používají se pouze oblé uvozovky a to nahoře i dole ("")
- správné psaní pomlčky - a spojovníku - (spojovník se používá ve smyslu "až" (Praha-Brno))
- správné psaní přídomků (KB, s. r. o - důležitá je právě ta čárka za KB)
- značky se s čísli píší dohromady, pokud takové spojení je významově jediné slovo (12V žárovka)
- nepíše se cca 450 (píše asi nebo pravděpodobně)
- správné používání znaků × (krát), ° (stupeň), ± (plus mínus)
- správné používání … (žádné tři tečky ale jeden znak (alt+0133))
Algoritmus
Algoritmus obecný návod, jak postupovat. Je tvořen posloupností pokynů (příkazů, instrukcí), které popisují určitou činnost nebo-li akci.
Akce je činnost, které má konečné trvání a přesně určený účinek.
Příkaz je popis akce (popis toho, co se má provést).
Proces je postupné vykonávání (realizace) vlastní činnosti (akce) a postupné provádění příkazů návodu procesorem.
Procesor je to, co uskutečňuje daný proces. Podle jednoho návodu (algoritmu) může proběhnout několik různých procesů. Toto zajišťují podmíněné příkazy
Proměnná - je to objekt, který má pevně stanovené označení; má určitou hodnotu, která se v průběhu procesu měnit
Zápis algoritmů
Slovní zápis - slovní popis návodu řešení daného problému
Zápis algoritmu v programovacím jazyce
Grafické zobrazení algoritmu
- Vývojové diagramy - pro zápis návodu se používají různé (normované) grafické symboly
příkazy instrukce pro podmínka vstup, který mezní značka činnost definovaná přípravná
(úkony) vstup a výstup (větvení) vyžaduje úkon jinde (podprogram) činnost
uživatele
(klávesnice apod.)
- Strukturogrami - používá obdobné symboly ale přesnější - tento systém přesně splňuje podmínky důležité pro strukturované programování
Způsob rozdělení úlohy na podúlohy
Konjunktivní - zpracovávání všech úloh sekvenčně za sebou
Disjunktivní - řešení závisí na podmínka a na základě dané podmínky se řeší jedna vybraná úloha

Repetiční - několikanásobné opakování stejného cyklu

Vlastnosti algoritmů
vlastnosti správného algoritmu:
elementárnost - zápis je sestaven z příkazů, kterým procesor rozumí a je schopen je provést
determinavost - zápis musí mít jednoznačně určené v jakém pořadí a jaké kroky se mají provádět
hromadnost - algoritmus musí umožnit, že po splnění vstupních podmínek musí být jasné a odpovídající výstupní výsledky (pokud sčítám čísla, musím dostat součet)
rezultativnost - algoritmus musí vést k jednoznačnému výsledku
přehlednost - zápis musí být přehledný (hlavně pro samotného autora nebo další programátory)
Postup algoritmizace při řešení složitějších úloh
1.) zadání úlohy, formulace problému
2.) analýza problému a nástin řešení
3.) analýza vstupních a výstupních dat - návrh použitých datových struktur v programu (pole apod.)
4.) návrh algoritmu
5.) zápis v programovacím jazyce a jeho následné ladění
7.) zkušební provoz programu + tvorba dokumentace
8.) zhodnocení řešení a jeho následné updatování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.