23. ČESKÉ DIVADLO DO KONCE 19. STOLETÍ

21. ledna 2008 v 18:24 |  Maturitní otázky - Český jazyk
23. české divadlo do konce 19. století
České divadlo a dramatická tvorba od počátku do konce 19. stol.

Vznik světského divadla

Zesvětšťování původně náboženských látek postoupilo ještě dále ve staročeském dramatu
- začátky okolo konce 12. stol
- původně tyto texty v kostelech zpívali kněží, ale jak texty přibývali, brali si na pomoc světské osoby- učitele a žáky
- původní scéna: 3 zbožné ženy hledají v hrobě Krista, aby pomazaly jeho tělo, setkávají se s andělem, který jim zvěstuje Kristovo vzkříšení
- později přistupuje komický živel a národní jazyk
- někde se střídají latinské texty s českými
- nakonec církev vykázala dramatické výstupy z kostela na volná prostranství a do krčem

Mastičkář

- (středověká hra, 1.pol.14.stol.), fraška z prostředí středověkého tržiště
- hlavními osobami tohoto bujného, místy až nevázaného výjevu, jsou 3 Marie( představují vážný náboženský živel), potulný prodavač mastí Severin, jeho žena a dva sluhové Rubín a Pustrpalk. Skladba je ostrou satirou na středověké lékaře šarlatány. Chce pouze pobavit obecenstvo.

Jezuitské drama

- honosné scénické výpravy
- často látky z české historie
- 2. pol. 17. stol.

Pololidová tvorba

- lit., která vzniká v prostředí blízkém lidu. Nejvýznamnějším druhem této tvorby jsou interludia(mezihry) - krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry
- ale v 17. st. se provozují i samostatně. Hrávali je obvykle učitelé s žáky. Náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost.
Václav František Kocmánek (1607 - 1679)
- Psal frašky, dochovalo se jich sedm
- Lamentace venkovanů (Lamentatio rusticana) - česká skladba s lat. názvem z konce třicetileté války, jejíž hrůzy dopadají nejvíce na prostého člověka
Lidové drama
- Polovina 18. stol - lidová hra se zpěvy
- Vzniká a vyvíjí se v souvislosti s operami, provozovanými šlechtou v soukromých divadlech
- Jaroměřice nad Rokytnou, Český Krumlov….
- Vliv jezuitského dramatu i duchovního středověkého dramatu
Loutkové divadlo
- loutkové hry se objevují v pol. 17. st.
- o Faustovi, o Donu Juanovi (Don Šajnů) - repertoár dle cizích vzorů a námětů. Nejznámější loutkář je Matěj Kopecký (†1847), jeho dílem přechází loutkové divadlo do obrození.
Obrozenecké divadlo
- obrozenci si uvědomovali, že mluvené slovo působí více než slovo čtené, proto pokládali za svůj hlavní úkol zajistit pravidelná česká představení a připravit vhodné hry pro lidové obecenstvo
První scény: VKotcích- stálé divadlo v Praze- 1738
Stavovské divadlo (1783) - Postaveno hrabětem Nosticem, dříve se nazývá Nosticovo. Hrálo se zejména německy, dopoledne bylo pronajímáno českým hercům.
Bouda (1786-1789) - Oficiální název Vlastenecké divadlo. Dřevěná stavba na Koňském trhu (Václavské náměstí). Hrálo se zde česky a stalo se střediskem českého divadelnictví. Hlavním programem byly vlastenecké historické hry. Vybudovala jej česká vlastenecká spol. Další repertoár: Schiller, Shakespeare a další překlady a úpravy. Finanční problémy. Muselo být zbouráno pro obavu z požáru.
Přechodně se uváděly české hry také v divadle UHybernů.
Václav Thám (1765 - asi 1816)
- spisovatel a herec, zakladatel prvního českého. divadla, později ředitel kočovné div. společnosti
- sdružila se kolem něj skupina divadelních pracovníků, překladatelů, herců i dramatických autorů
- tato skupina také uvedla poprvé některá Shakespearova dramata
- psal zejména vlastenecké hry s náměty z českých dějin, byly velmi oblíbeny, např. Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka.
Prokop Šedivý (1764- asi 1810)
- fraška z pražského lidového prostředí
- hry: Mastné krámy, Pražští sládci
Antonín Josef Zíma
- hra Oldřich a Božena
Václav Kliment Klicpera (1792 - asi 1859)
- nar. V Chlumci nad Cidlinou
- působil jako profesor v HK a později i v Praze
- zejména zábavné veselohry s náměty ze současného života, kritika špatných lidských vlastností
- Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý, Zlý jelen, Hadrián z Římsů, Každý něco pro vlast, Veselohra na mostě
- jeho hry se dosud hrají
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- tvůrce českého realistického dramatu
Povídky a novely- Chudí lidé (obraz bídy lidu - spor zaměstnavatele s dělníkem), Pouť českých umělců (těžký život umělců), Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi); Dekret kutnohorský (hist. námět), Poslední Čech (tvrdě kritizováno Havlíčkem, protože hlavní post. je šlechtic) Rozina Ruthardová
dramata:
a) Hry ze současného života na společenské téma:
Pražský flamendr (hejsek, chodí po hospodách, vše rozhází, láska ho naučí, jak se má chovat),
Chudý kejklíř, Bankrotář, Paní Mariánka matka pluku, Paličova dcera (vztahy v malém městě, otec jedné dívky je ve vězení a celá vina padá na ni)
Fidlovačka (1834)- fraška s písněmi. Pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil a mlynářský pomocník Jeník "bojují" proti poněmčené Praze (vdova Mastílková - brání lásce své neteře Lidunky a Jeníka); vrcholem je lidová slavnost praž. ševců (která se nazývá Fidlovačka), kde poprvé zazní píseň Kde domov můj v podání slepého houslisty Mareše - stala se r. 1918 českou hymnou, slova Tyl, hudba Fr. Škroup. Kritizuje maloměšťáky, kteří se stydí za svůj český původ a chtějí se podobat Němcům
Poprvé uvedena v roce 1834 ve Stavovském divadle
b) historické hry: jsou historické jen tématy, ale vyjadřují současné ideály
Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud - vzpoura havířů v Kutné Hoře koncem 15. stol; oslava pokrokového myšlení havířů. Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s panstvem), Vít (mladší, radikálnější, bojovnější). Panstvo: Beneš z Veitmile, mincmistr - krutý, mstivý, sebevědomý. Havíři se vzbouří proti svým pánům, žádají zlepšení svých sociálních podmínek. Král odvolá německého správce (Beneš z Veitmile) a dosadí českého, který vše vyřeší
Jan Hus - historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti; setká se v Kostnici se Žižkou, který Husa podporuje a vyslovuje přesvědčení, že revoluce zvítězí a odstraní útlak prostého lidu. Nemá mnoho společného se skutečný J. Husem
Žižka z Trocnova, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové.
c) Pohádkové hry (ještě populárnější než frašky):
Jiříkovo vidění, Lesní panna aneb cesta do Ameriky (o českých lidech, kteří odcházejí do Ameriky, aby tam našli domov, ale zjišťují, že zde šťastní být nemohou, proto se vrací zpět)
Tvrdohlavá žena, Strakonický dudák - láska Dorotky a Švandy, překážky. Švanda se vydá na cestu do světa za penězi, aby si Dorotku mohl vzít. Má maminku divou ženu (původně vílu) a vymůže si, aby jeho dudy byly kouzelné. Všude se stane známým, má mazaného manažera Vocilku, zpychne, odmítne Dorotku, která se za ním vydá. Doma pak po návratu hraje duchům na popravišti ti jej chtějí roztrhat. Dorotka ho však svou čistou láskou zachrání. Švanda dudy prokleje a ony ztratí své kouzlo
Švanda = podnikavý, citlivý, nebojácný, mladý muž, chce rychle zbohatnout, bohatství hledá v cizině, kolísá ve vztahu k Dorotce; během hry se vyvíjí k dobrému - pracovitost, národní hrdost.
Dorotka = věrná, pracovitá, statečná, milující žena.
Kalafuna = český muzikant, zkušený, čestný, obětavý, pracovitý, velký vlastenec.
Vocilka = typ zcela záporný, "světový Čech", necharakterní, nespolehlivý, prospěchářský.
Zvláštní role nadpřirozených sil (víly v čele s Rosavou - Švandovou matkou) Charakterizační prostředek - jazyk postav (Kalafuna, Švanda - český, lidový; Vocilka - světácký; víly - poetický). Význam: oslava českého lidu - síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích.
Karel Hynek Mácha (1810- 1836)
- spolu se svými přáteli spatřuje účinný prostředek, jak národně uvědomovat široké vrstvy, v divadle
- rád navštěvuje česká představení ve Stavovském divadle
- jako ochotník působí na scéně Kajetánského divadla na Malé Straně, zařízeného J.K.Tylem
- při zkouškách na ochotnická představení potkal Eleonoru Šmolkovou (Lori), do které se vášnivě zamiloval
Karel Sabina ( 1813- 1877)
- libreta k operám Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách
· Sílí hnutí za výstavbu českého divadla
- stavy to schválily, vídeňská vláda mlčela
- ustanoven Sbor pro zřízení Národního divadla (Palacký), konají se sbírky pod heslem Národ sobě
- Otevřeno Prozatímní divadlo (1862)
- stojí dodnes, tvoří součást ND - boční křídlo
- uveřejnění Shakespearovských her - cyklus v r. 1864
- vzniklo před vznikem ND
Emanuel Bozděch - Dramatik Prozatímního divadla, autor historických veseloher. Zkouška státníkova (hrdina rak. vyslanec v Paříži, hrabě z Kounice), Světa pán v županu, Generál bez vojska, tragedie Baron Goetz
Národní divadlo = projev síly národa, manifestace kulturní a politická
- po dostavění vyhořelo, za dva roky opět otevřeno (vždy Smetanovou Libuší)
- r. 1868 položen základní kámen
- architekti: Ferdinand Schulz, Josef Zítek
- skladatelé: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich
1.fáze - 80. léta - byly uváděny překlady děl cizích autorů, největší ohlas měly hry H. Ibsena (Nora, Divoká kachna), hry ruských realistických autorů: Gogol (Revizor), A. P. Čechov (Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad).
2. fáze- od konce 80. let - hry českých realistických autorů.
Generace ND
František Adolf Šubert (1849-1915)
- psal hry se sociálními náměty, první ředitel ND
- Jan Vývara - drama o sedlákovi, který se bouří proti bezpráví feudálů
- Drama čtyř chudých stěn - o českém horníkovi, který bojuje proti německým podnikatelům o právo na práci a za práva národní
Ladislav Stroupežnický (1850-1892)
- první dramaturg ND
- Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová. Veselohra Naši furianti >
Dramatická tvorba májovců
Jan Neruda (1834-1891)
- veselohry: Ženich z hladu, Prodaná láska, Žena miluje srdnatost, Merenda nestřídmých tragédie: Francesca di Riminy- (hráno bez úspěchu ve Stavovském divadle) aktovka Já to nejsem
- Divadelní otáčky - časopis věnovaný dění kolem divadla, obsahoval drobné kritiky div. her, portréty autorů a herců, fejetony o činnosti, repertoáru divadla, atd.
- svědčí o Nerudově kladném vztahu k divadlu
Vítězslav Hálek (1835-1874)
- jako dramatik úspěšnější než Neruda
- psal hry většinou veršované tragédie s historickými náměty
- Král Vukašín, Záviš z Falkenštejna Král Rudolf(cenzurou nebyl povolen k uvádění na scéně) Král Jiří z Poděbrad(nedokončil) Carevič Alexej, Sergius Catilina, Amnon a Tamar
Dramatická tvorba lumírovců
Jaroslav Vrchlický (1853-1912)
- od roku 1882 tvořil také pro divadlo, al ve svých tragédiích a komediích dosahoval jen průměrného úspěchu
- melodramatická tragédie, trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), čerpá z řecké mytologie. Je známo dodnes, nehraje se v divadle, ale Zdeněk Fibich z nich udělal libreta pro svá oratoria
- tragédie Drahomíra (kněžna, matka sv. Václava, nechala zabít sv. Ludmilu), volné pokračování Bratři (o Boleslavovi a sv. Václavovi, končí vraždou Václava)
- komedií je méně, většinou na historické téma
- Knížata (o bojích mezi Přemyslovci a Vršovci), Rabínská moudrost ( z Rudolfínské doby)
- s oblibou sahá k antickému mýtu- Pomsta Catullova (odehrává se v Římě, hrdina je římský milostný básník), Midasovy uši, Smrt Odyssea, V duchu Dionysově
- vliv Shakespeara- Soud lásky (z renesanční doby, hrdina italský básník Francesco Petrarca) - veselohra Noc na Karlštejně - zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad (Eliška Pomořanská, králova manželka poruší jeho zákaz, ten je pak zrušen), láska a ženská lstivost vítězí nad rozumem. Na námět této hry vznikl muzikál
Julius Zeyer (1841-1901)
- romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla),nejlepší z jeho děl, hudbou ji opatřil Josef Suk
- psal i hry z historickou tematikou (z cizí i naší historie), Libušin Hněv, Neklan
Eliška Krásnohorská (1847 - 1926) (ruchovci)
- literární kritička, básnířka, libretistka, překladatelka, pracovala v ženském hnutí za vzdělávání žen
- libreta k Smetanovým operám Hubička, Tajemství, Čertova stěna

Kritický realismus

Alois Jirásek (1851-1930)
- označován za nejlepšího autora české historické prózy 2. pol. 19. st. a poč. 20. st.
- historická dramata: husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč (symbolizují věrnost pravdě a boj za ni až do smrti)
- z období obrozeneckého: M.D.Rettigová (veselohra, idyla vlastenky a kuchařky)
- pohádková hra: Lucerna
- ze současnosti (venkov): Vojnarka (hl. hrdinka paní Vojnarová. Láska milenecká proti lásce mateřské), Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi).
Ladislav Stroupežnický (viz. Generace ND)
Gabriela Preissová (1862-1946)
- představitelka vesnické realistické prózy a autorka dramat
- náměty z jižní Moravy, protože se provdala za ředitele hodonínského cukrovaru a prožila zde pár let
- Gazdina roba - hlavní hrdinka švadlena Eva odchází od muže k milenci Mánkovi, v cizím prostředí lidé poznají, že nejsou manželé (Eva = Gazdina roba), nemůže snášet opovržení a utopí se. Eva = emancipovaná žena. Ve hře nářečí, příliš obyčejné téma => hra byla přijata rozpačitě. Podle ní napsal Josef Bohuslav Foerster operu (u nás zapomenutý).
- Její pastorkyňa (pastorkyňa = nevlastní dcera) - stará mlynářka (kostelnička - chodí uklízet do kostela) Chce zachránit štěstí své nevlastní dcery Jenůfy, která byla oklamána milencem (Štěva), opustil ji a ona s ním čeká dítě, které kostelnička utopí (chce ji uchránit hanby). Jenůfa se pak provdá za Laca (rybáři však najdou mrtvolku) Lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím, psychologická kresba postav.
- hudebně zpracoval L. Janáček - opera Její pastorkyňa
Alois a Vilém Mrštíkové (1861-1925, 1863-1912)
- autoři vesnické prózy
- narozeni na Jimramově na jižní Moravě
- realistická tragédie Maryša - ze slovácké vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě. Maryša (dcera sedláka Lízala) donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek), ale ona má citový vztah k chudému Franckovi. Kompozice podle vzoru anglické tragédie: expozice (zákl. zápletka - spor Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Francek se vrací z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí), katastrofa (Vávrova smrt).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.