5. FÁZE Českého národního obrození

20. ledna 2008 v 20:34 |  Maturitní otázky - Český jazyk
5. FÁZE Českého národního obrození
Literatura národního obrození
Předcházelo období vlády Marie Terezie (1740- 1780) a Josefa II.(1780- 1790) =>
Tereziánské a Josefovské reformy:
1773 - zrušen jezuitský řád
1774 - zavedena všeobecná povinná školní docházka
1781 - vydán toleranční náboženský patent; zrovnoprávnění
1781 - zrušení nevolnictví; rušil kláštery, omezil katolickou církev, která, do této doby měla nejvíce vlivu.
Národní obrození - 70. léta 18. stol až 40. léta 19.stol.
- Je to společenské hnutí, které se projevuje národně osvobozeneckým bojem, národním a demokratickým uvědoměním lidových a měšťanských vrstev a snahou po hospodářském a kulturním osamostatnění země.
- reformy Josefa II (zrušení nevolnictví a toleranční patent)
- Tři období :
První fáze obranná: cíl - čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
Druhá fáze ofenzivní: rozvoj jazyka, propagace myšlenky slovanské vzájemnosti
Třetí fáze vyvrcholení obrozeneckých snah: vznik prvního politického obrozeneckého programu, austroslavismus (Palacký), rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
PRVNÍ FÁZE - OBRANNÁ
a/ Jazykověda
generace Dobrovského
Josef Dobrovský (1753 - 1829)
- kněz, vychovatel, vědec; zakladatel slavistiky
- podnikl několik studijních cest - Švédsko, Rusko
- Zevrubná mluvnice jazyka českého (Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache)
- první vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; znamenala ustálení spisovné češtiny, vzcházel i z živého jazyka (středočeské nářečí)
- navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (tato norma platí dodnes)
- Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur)
- německy; dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury; přísně kritický vztah k faktům; kladně hodnotí Husa, Komenského a období husitství, vyzdvihuje Veleslavínskou dobu
- Základy jazyka staroslověnského (Institutioes linguae slavicae dialcti veteris)
- latinsky; první vědecká mluvnice staroslověnštiny (skladba, tvarosloví), dějiny staroslověnštiny, popis písem (hlaholice, cyrilice), popis nejstarších staroslověnských památek
- Slovanské jazyky rozdělil na západní, východní a jižní, staroslověnštinu správně zařadil k jižním (slovenštinu považoval za nářečí češtiny - zbrzdil vznik spis. slovenštiny - Šafařík a Kollár píší česky)
- Německo-český slovník - vypracoval dle staročeských památek a snaží se postihnout původ (etymologii) slov
- zakladatel slavistiky
- dále vydal sborníky Slovan a Slovanka
- položil také základy českého básnictví
- vypracoval zásady správné české prozódie (rytmus verše založený na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)=> teoretická základna pro český verš 19. stol.
b/ Historie
Gelasius Dobner (1719-1790)
- propagátor kritické metody v dějepisectví
- odhalil nedostatky Hájkovy kroniky
František Martin Pelcl (1734 - 1801)
- první profesor českého jazyka na Karlově univerzitě
- Nová kronika česká (spolupracoval s Dobnerem), měla nahradit Hájkovu kroniku pravdivějším vylíčením české minulosti
- na konci života psal česky.

Noviny -

Václav Matěj Kramerius (1753 - 1808)
- vydával týdeník Schönfeldské Pražské noviny, později přejmenované na Pražské poštovské noviny a nakonec nazvané Krameriusovy c. k. (císařsko-královské) vlastenecké noviny
- založil Českou expedici - nakladatelský a knihkupecký podnik; stala se střediskem pražských vlastenců a venkovských písmáků
- Vydával hlavně starší česká díla (Obrana jazyka českého - Balbín, Letopisy trojanské, Příhody Vratislava z Mitrovic), překlady, které upravoval pro širokou čtenářskou obec.

Divadlo

- obrozenci si uvědomovali, že mluvené slovo působí více než slovo čtené => úkol: zajistit pravidelná česká představení a připravit vhodné hry pro lidové obecenstvo
první scény: Stavovské divadloStavovské divadlo - Postaveno Nosticem, dřívější název- Nosticovo. Hrálo se zejména německy, dopoledne bylo pronajímáno českým hercům.
Bouda (1786 - 1789) - dřevěná stavba na Koňském trhu (Václavské náměstí)
- stala se střediskem českého divadelnictví
- oficiální název Vlastenecké divadlo
- hlavním programem byly vlastenecké historické hry
- finanční problémy, muselo být zbouráno pro obavu z požáru
· přechodně se uváděly české hry také v divadle UHybernů
Václav Thám (1765 - asi 1816)
- spisovatel a herec
- hlavní činitel v Boudě.- nejprve překlady (Schiller, Shakespeare) adaptované do českého prostředí pak vlastní hry
- vlastenecké hry s náměty z českých dějin, byly velmi oblíbeny, např. Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka
- celkem asi 50 her.
Prokop Šedivý (1764- asi 1810)
- psal frašky z pražského prostředí - Mastné krámy, Pražští sedláci
Antonín Josef Zíma
- hra Oldřich a Božena
Václav Kliment Klicpera (1792 - asi 1859)
- zejména zábavné veselohry s náměty ze současného života, kritika špatných lidských vlastností
- Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý, Zlý jelen, Hadrián z Římsů, Každý něco pro vlast, Veselohra na mostě
* v roce 1771 se v divadle v Kotcích hrála první česká hra- Kníže Honzík
Poezie
Václav Thám (1765- 1816)
- Almanach (sborník)- Básně v řeči vázané - původní tvorba i překlady
Antonín Jaroslav Puchmajer (1769- 1820)
- sestavil pět almanachů -Sebrání básní a zpěvů, další - Nové písně, Óda na Jana Žižku z Trocnova
- vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu) program
- básníci: Šebastián Hněvkovský, Vojtěch Nejedlý
- věnoval se slavistice, napsal Mluvnici ruštiny a Pravopis rusko-český.
Šebastián Hněvkovský (1770- 1847)
- sentimentální balada Vnislav a Běla
- epos o dívčí válce Děvín
DRUHÁ FÁZE - OFENZIVNÍ
generace Josefa Jungmana
Josef Jungman (1773 - 1847)
- Slovník česko-německý - pětidílný, 120 000 slov; třicet let práce; shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka; čerpal z literárních památek, z řeči lidu, z jiných slovanských jazyků (zvl. ruštiny a polštiny), vytvářel novotvary (neologismy) Základ pro tvorbu českého spisovného jazyka
- Slovesnost - učebnice češtiny a literatury na gymnáziích,texty od Husa po současnost. První teorie lit., slohová čítanka.
- Historie literatury české - sedm dílů, přehledné dějiny české literatury, obraz bohatství č. lit. Úplný seznam děl lit. od doby Karla IV. až po dobu Jungmannovu
- Rozmlouvání o jazyku českém - dva díly, co udělat s českým jazykem, aby byl rovnocenný němčině
- Zápisky - psal je 20 let, jeho myšlenky a problémy
- Překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; chce seznámit č. čtenáře s cizími vzory, Chateaubriand (Atala), John Milton (Ztracený ráj), Goethe (epos Heřman a Dorota), z ruštiny: Slovo o pluku Igorově.
František Palacký (1758 - 1876)
- nejvýznamnější dílo Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě - pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují české dějiny až po nástup Habsburků na český trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí českých dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň.
- do r. 1848 byl zastánce austroslavismu (přeměna R-U na federaci), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!"
Rukopisy
- obrozenci postrádali mezi staročeskými památkami takové, které by se vyrovnaly hrdinským eposům jiných národů
- ve snaze zaplnit tuto mezeru vznikají lit. podvrhy (padělky):
Rukopis královédvorský - "nalezen" ve Dvoře Králové, označen za památku z 13. stol., obsahuje lyrické a epické zpěvy, např. Slavoj, Oldřich, Boleslav a milostnou lyriku.
Rukopis zelenohorský - anonymně zaslán Národnímu muzeu, "nalezen" na Zelené Hoře u Nepomuku , označen za památku z 10. stol. Obsahují převážně skladby epické (Libušin soud).
- oba rukopisy chtěly vypadat jako torza velkých sborníků
- měly ukazovat velikost a slávu národa v dávné minulosti, měly posílit národní sebevědomí
- do 80. let 19. stol. trvaly spory o jejich pravost (obhajovali je např. Palacký, Šafařík X Dobrovský)
- nakonec byla dokázána jejich nepravost. v pol. 80. let skupinu profesorů UK (TGM, Gebauer, Vlček, Hostinský), přednesli nevyvratitelné důkazy o zfalšování
- autory jsou Václav Hanka - knihovník a archivář Českého muzea, básníka sběratel, jazykovědec, znalec staroslověnštiny, staročeštiny, měl styky se zahraničními slovanskými spis, pravděpodobný autor lyrických pasáží a Josef Linda - novinář a spisovatel, první český román o dávné minulosti - Záře nad pohanstvem, pravděpodobný autor epických částí
- dnes hodnotíme Rukopisy jako památku NO, inspirovaly umělce (Zeyer, Mánes, Smetana, Myslbek)
Slovanská otázka
Jan Kollár (1793- 1852)
- seznámil se s Frederikou Wilhlminou Schmidtovou, která se stala jeho inspirací a hlavní. postavou jeho Slávy dcery, kde ji nazývá Mína
- První sb. Básně - elegie, ódy, epigramy, vlastenecká i milost. lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera >
- Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (alegorická představa),
- obsahuje asi 615 znělek; forma: elegie - nejen žalozpěv nad zašlou slávou slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti; hexametr + pentametr
- Kollár Slávy dceru po celý svůj život upravoval, měnil počet znělek, přidával vysvětlivky
- myšlenka čtyř slovanských jazyků - českoslovenština, srbochorvatština, ruština a polština, každý Slovan má znát aspoň jeden
- Národnie zpievanky - zpěvníček slovenských písní
Pavel Josef Šafařík (1795 - 1861)
- Slovák, psal česky, studoval v Praze a stal se prof. KU, evangelík
- všestranný vědec a historik, archeolog, jazykovědec, etnograf (národopisec, tradice, folklór)
- spolupracovník Palackého, slavista
- Slovanské starožitnosti - vylíčení dějin slovanských národů do doby, kdy se Slované rozpadli do jednotlivých národů. Dokázal, že Slované jsou vedle Řeků, Římanů a Germánů spolutvůrci evropské kultury a tím vyvrátil podceňující teorii Němců
- Dějiny slovanských literatur - psáno něm.
- Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích - Slovany chápe jako jeden národ a slovanské jazyka jako nářečí spol. slovanského jazyka
- Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie - společně s Palackým, obhajuje časomíru X přízvučné poezii Dobrovského
František Ladislav Čelakovský (1799- 1852)
Ohlasy písní ruských - inspiroval se ruskými bylinami (od slova bylo, bylina = rozsáhlý epický zpěv, jehož hrdiny jsou lidoví bohatýři bojující s nepřáteli vlasti)
- nejznámější: Bohatýr Muromec- letí tři jestřábi, kteří zabijí jednoho sokola. Mládenec seje a na koních přijedou tři Tataři a zbijí ho. V tu chvíli se objeví bohatý Muromec. Prvního Tatara skolí střelou kalenu, druhého rozpůlí ocelovým mečem a třetímu, který se dal na útěk jeho kůň roztříští lebku. Poté se vrací k mládenci, vezme ho na koně a odjíždí s ním
- Čurila Plenkovič, Ilja Volžanin (toho si vymyslel), zvířecí epos Veliký ptačí trh - svolává ho modřinka. Každý přiváží zboží, které mu odpovídá. Sova nejvíce skupuje.
- politické básně: Rusové na Dunaji (pochod ruských vojsk X Turkům)
- Velká panychida (požár Moskvy v době napoleonské války, panychida = smuteční slavnost za mrtvé
- Čelakovský zde používá stálé přívlastky (kalená střela), shodné přívlastky za podst. jm. (lesy za hustými, horami vysokými), "a" ve významu "ale" (on neukvapen jel, a jen pojížděl), vyjadřuje neurčitý předmět (oni sokola obletovali), časté přechodníky (jsou oni sokola k zemi strhli, strhnuvše tak do smrti bili), ruská slova (sobaky).
Ohlasy písní českých - Převládají lyrické básně, na rozdíl od epických Ohlasů písní ruských.
- tuto skutečnost vysvětluje hned v úvodu - rozdílný duch obou národů, rozdílná krajina i poezie.
- jeho další dílo: Literatura krkonošská, Patrné dopisy nepatrných osob, Všeslovanské počáteční čtení, Smíšené básně
Karel Havlíček Borovský (1821- 1856)
- básník, novinář, politik, aktivní účastník revoluce 1848, patří do posledního období NO
- narodil se v Borové u Přibyslavi
- přestěhovali se pak do Něm. Brodu, studoval gymnázium a pak filosofii v Praze, kde vstoupil do kněžského semináře, ze kterého byl však vyloučen
- působil jako vychovatel ve šlechtické rodině v Moskvě
- nejdříve byl Ruskem okouzlen, ale později se začal dívat kritičtěji, poznal, že ruský absolutismus je lidu a svobodě národů stejně nepřátelský jako rakouský
- Obrazy z Rus - soubor článků o Rusku, obsahují kritiku carské samovlády
- působil jako novinář vládní orgán Pražské noviny dovedl proměnit v noviny vyjadřující národní zájmy, zpolitizoval je, informoval čtenáře o osvobozeneckých hnutích v jiných národů
- začátkem dubna 1848 založil vlastní tiskový orgán, Národní noviny
- začátkem roku 1850 byly národní noviny vládou zastaveny
- ale již v květnu téhož roku začal vydávat politickou revui Slovan
- v srpnu roku 1851 byl ale nucen Slovana zastavit
- vláda, která nemohla Havlíčka umlčet ho nakonec koncem roku 1851 internovala do Brixenu v Tyrolách
- tam byl do ruku 1855 - studuje lid. slovesnost, zabývá se více literaturou než politikou
- dostal tuberkulózu, odvezen do Čech, zemřela mu manželka a on krátce na to také umírá
- pohřeb pod policejním dohledem - manifestace (Němcová mu položila na rakev trnovou korunu)
- Ve všech satirických dílech kritizuje také záporné lidské vlastnosti // Nechoď Vašku s pány na led / mnohý případ známe, / že pán sklouzne / a sedlák si za něj nohu zláme. // Modlitba byrokratů: / V hlavě slámu, v srdci kámen, / dejž nám Bože / staň se Ámen.//
- z lit. tvorby jsou významné zejména jeho tří veršované satirické skladby, napsal je ve vyhnanství v Brixenu (vrchol jeho tvorby):
- Tyrolské elegie - žalozpěvy, popisuje zde své zatčení. Satira na Rakousko-Uherské zpátečnictví
- kritika policejního systému, pokrytectví, opovrhuje rakouskou vládou
- Král Lávra - je to satira na námět irské pohádky o králi s oslíma ušima, dává se stříhat jen jednou za rok a holiče pak popraví
- Satira na Ferdinanda V.
- Křest svatého Vladimíra - děj se odehrává na Kyjevské Rusi, inspirace Nestorovým rukopisem o násilném zavádění křest. do Rusy
- hlavní. postavy: car Vladimír, bůh Perun
- car chce, aby na jeho svátek hřmělo, ale bůh je proti tomu. Car se zlobí a nechá Peruna odsoudit vojenským soudem, spolu s novinářem je odsouzen k smrti, protože psal proti bohu - utopením v Dněpru
- Rusko je bez boha a je vyhlášen konkurs na boha
- Skladba není dokončena. Kritika kat. církve, objevuje se zde latinský verš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 viridity viridity | Web | 7. září 2016 v 16:55 | Reagovat

pujcky pred vyplatou bez registru :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.