Původ a hlavní vývojové tendence češtiny

23. ledna 2008 v 6:27 |  Maturitní otázky - Mluvnice/gramatika

Původ a hlavní vývojové tendence češtiny

9. století - pronikání křesťanství
- latina (ZE) + staroslověnština (1. spisovný slovanský jazyk)
11. století - vyhnání slovanských mnichů ze Sázavského kláštera (1097)
- latina
11.-12. stol. - 1. písemné záznamy českého jazyka = vpisky v latinských rukopisech
13. století - nejstarší dochovaná česká věta v latinské kapitule litoměřické (1057)
= primitivní pravopis (hlásky, které byly vlastní češtině, ale neexistovaly v latině nahrazeny latinskými hláskami, které byly zvukově nejbližší)
- spřežkový pravopis (označení hlásek, které v latině neexistovaly, spřežkami)
- české písně: Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave
14. století - hosp., kult. a polit. rozvoj
- rozvoj spisovné češtiny - šíří se z klášterů a církevního prostředí na královský dvůr KARLA IV. (1348 - Karlova univerzita)
- Klaretovy slovníky (Bartoloměj z Chlumce) = Glosář, Vokabulář, ...
- nejdokonalejší čeština ve spisech TOMÁŠE ZE ŠTÍTNÉHO (např. Knížky šestery o obecných věcech křesťanských)
- rozvoj slovní zásoby přejímáním slov z NJ a rozvoj skladby
- rozkvět poezie (počátek 14. století) a prózy (od pol. 14. století)
15. století - husitské hnutí ® počeštění měst: ČJ v literatuře, veřejném životě, v bohoslužbách a kázáních ® spis. ČJ pro široké vrstvy
- JAN HUS: "O českém pravopisu" (o pravopisu, slovní zásobě, vyjadřování)
® diakritický pravopis (nabodeníčko krátké (tečka = změkčení souhlásek) a dlouhé (čárka = prodloužení samohlásek)
16. století - humanismus: hosp., kultur. a společ. rozvoj
- vznik bohaté a česky psané literatury + odborné literatury
- čeština na školách, úřadech, v soukromé korespondenci (užívána i v Uhrách a Polsku)
- nová slova (zejména z cizích jazyků)
- J. A. KOMENSKÝ (např. .....): "Brána jazyků otevřená", "Svět v obrazech"
- rozvoj knihtisku v Čechách
- vydání mluvnic, např. VAVŘINEC BENEDIKTI Z NUDOŽER, a slovníků, např. DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA (veleslavínská čeština)
- Bible Kralická (konec 16. století) - 6 svazků, vydána českobratrskou církví
= bratrský pravopis (oficiální až do obrození) - místo teček již háčky, místo "š" se píše "ostré s", "j" se píše jako "g", některé samohlásky jsou označovány pomocí souhlásek
17. století - vývoj češtiny se zpomalil po bitvě na Bílé hoře (1620)
- germanizace
- čeština jen na venkově (bohatá lidová slovesnost), česká literatura jen v náboženských spisech + jazyk kazatelů
- rozpad spisovné češtiny (nevydávané normy spis. jazyka)
- radikální omezení volnosti pohybu ® samostatný vývoj češtiny v různých oblastech = vznik dialektů
- puristé
konec 18. století - vznik národního obrození
- obrozenecká čeština
- 1781: zrušení nevolnictví (stěhování obyvatelstva, zejména do měst, které byly dost poněmčené)
- snaha o vytvoření akodifikaci českého jazyka
- JOSEF DOBROVSKÝ: autor vědecké mluvnice češtiny, navázal na jazyk Bible Kralické, opravil bratrský pravopis (pravidla psaní "i" a "y"), sepsal (německy) "Zevrubnou mluvnici jazyka českého", "Dějiny českého jazyka a literatury", "Slovník německo-českého"
19. století - JOSEF JUNGMANN: podstatné obohacení slovní zásoby českého jazyka ve všech oborech, vydal "Slovník česko-německý" (pětidílný)
- český jazyk i v krásné próze a poezii i ve vědě
- ve 2. pol. 19. století - ustálená pravopisná norma
- FRANTIŠEK PALACKÝ: vyvrcholení humanistické češtiny
20. století - JAN GEBAUER: ustálení spisovného jazyka, studium staré češtiny
- 1954 - 1957: úprava českého jazyka
- 1994: další úprava českého jazyka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.