19b Evropské středomoří – Pyrenejský poloostrov – Španělsko

17. února 2008 v 8:11 |  Maturitní otázky - Zeměpis
19b Evropské středomoří - Pyrenejský poloostrov - Španělsko
Státní vlajka a mapa:
Barvy španělské vlajky navazují na znak aragonského království z 12. století. Současná úprava, při níž je ústřední žlutý pruh dvakrát širší než červené pruhy na okrajích, byla přijat v roce 1938 během španělské občanské války.
Oficiální název: španělsky - REINO DE ESPAŇA nebo ESPAŇA
Státní zřízení: Španělsko je konstituční monarchií. Hlavou státu a ozbrojených sil je král, v současné době Juan Carlos. Jmenuje a odvolává předsedu vlády a ministry. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament (Cortes Generales), který tvoří poslanecká sněmovna a senát. Každá ze sedmnácti oblastí má svůj parlament a vládu. Dílčí jednotkou jsou provincie a dále obce.
Hlavní město: Madrid
Největší města: Madrid, Barcelona, Valencie, Sevila
Podnebí: mírné na severozápadě, středomořské na jihu a východě
Jazyk: španělština
Měna: euro
Časové pásmo: GMT +1
Úřední jazyk: španělština, katalánština
Sousedící země: Maroko, Gibraltar, Francie, Andorra, Portugalsko
Zemědělství: pěstování obilovin, luskovin, brambor, cukrovky, slunečnice, ovoce, olivovníku, vinné révy, mandlí, ořechů, kaštanů, fíků, datlí, bavlníku, chov prasat, ovcí, koz, hovězího dobytka, rybolov
Přírodní zdroje: dřevo, kůra korkového dubu, ropa, zemní plyn, nerudné suroviny,
Přístaviště: Aviles, Barcelona, Bilbao, Cadiz, Cartagena, Castellon de la Plana, Ceuta, Huelva, La Coruna, Las Palmas (Canary Islands), Malaga, Melilla, Pasajes, Gijon, Santa Cruz de Tenerife
Kolonie: Baleáry, Mallorca, Menorka, Kanárské ostrovy, Ibiza a Ceuta.
Povrch: Pyreneje na severu s největší horou Pico de Aneto; na Kanárských ostrovech Pico de Teide (sopka); Sierra Nevada, Kantaberské, Kastilské, Iberské pohoří. Meseta - jsou náhorní plošiny vyplňující středozemí Španělska a je to skoro poušť.
Vodstvo: Největšími řekami, které se vlévají do Atlantiku jsou: Tajo, Duero, Guadalquivir a Guadiana. Do Středozemního moře se vlévá Ebro.
Obyvatelstvo: Španělé, Katalánci, Galicijci, Baskové; katolíci; nejhustěji je osídleno pobřeží - hlavně města (70 %).
Průmysl: Energie je zde získávána dvěma způsoby - vodní elektrárny, které tvoří 25 % produkce elektřiny a jaderné elektrárny, které tvoří 40 % produkce. Hutě jsou ve městech Aven a Saqueto. Důležitý je strojírenský průmysl - SEAT - v Barceloně - automobilka. Španělsko patří mezi pět hlavních světových výrobců automobilů. Chemický průmysl v Cartagena, Barceloně, Vallencii. Potravinářský průmysl - je zde důležitá hlavně vinná réva a ryby.
Nerostné bohatství: Španělsko má velmi pestré nerostné bohatství. Je světovým producentem rtuti (Almadén). Evropsky významná je dále těžba stříbra, uranu a pyritů. Těžba hnědého a černého uhlí v Asturii klesá. Důležitá je také těžba soli, síry a kaolínu.
Podnebí: Španělsko má subtropické klima ovlivňované Středozemním mořem, západním severoatlantickým prouděním a teplými větry ze Sahary. Severozápad Španělska má vlhké přímořské podnebí. Zimy jsou zde mírné a léta poměrně chladná. Meseta má kontinentální podnebí s velmi chladnou zimou a horkým létem. Jih a východ má typicky středomořské klima s mírnou zimou a teplým suchým létem. Srážky se pohybují od 200 mm na jihovýchodě po 3200 mm na severozápadě ročně.
Fauna a flóra: Na severu se můžeme setkat s listnatými a jehličnatými porosty lesů. Na jihu rostou korkové duby a místy i palmy. Meseta je pokryta rostlinnou formací tomillares, což jsou trnité stromy a aromatické keře. Na jihovýchodě se rozkládá travnatá step esparto. Ve Španělsku se vyskytují, díky oddělení Pyrenejemi, endemité a dále některá africká zvířena např. ženetka nebo dikobraz. Přes Španělsko migrují ptáci z Evropy do Afriky.
Přírodní podmínky
Španělské království je druhou největší zemí západní Evropy, hned po Francii. Dělí se s Portugalskem o Pyrenejský poloostrov. Většina území Španělska se rozkládá na rozsáhlé náhorní plošině Meseta. Nad ní však vyčnívají horská pásma Sierra Morena a Sierra Nevada. Na severu se tyčí Kantaberské pohoří (Cordillera Cantabrica) a vysoké Pyreneje, tvořící hranici s Francií. Nejvyšší vrchol Španělska však leží na jihovýchodě v Sieře Nevadě (Mulhacén 3478m). Španělsko má také úrodné pobřeží roviny a nížiny v povodí řeky Ebra na severovýchodě a Guadalquiviru na jihozápadě. Ke Španělsku patří rovněž Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy u severovýchodního pobřeží Afriky.
Madrid v srdci Španělska má horká léta, ale studené zimy, kde teploty klesají pod bod mrazu. Sníh pokrývá nejvyšší vrcholy horstev v Mesetě. Pobřeží a nížiny mají horká, suchá léta a mírné zimy. Většina srážek (např. v přístavu Málaga naprší 474 mm za rok) se soustřeďuje do zimních měsíců. Málaga má typické středomořské podnebí a je střediskem turistického ruchu.
Většina původních španělských lesů byla již dávno vymýcena. Nyní rostou lesy jen na horských svazích a nepravidelné porosty se nacházejí v jiných oblastech. Velké plochy pokrývají travnaté a křovinaté porosty.
Historie - současná situace
Prvními obyvateli Španělska byli Iberové, kteří začali obchodovat s Féničany z východního Středomoří asi před 3000 lety. Kolem roku 600 př. n. l. založili Řekové na území Španělska obchodní stanice. Od 7. stol. př. n. l. začalo do oblasti pronikat Kartágo, ale později Kartagince vyhnali Římané. Španělsko se stalo římskou provincií a dodnes se zde zachovalo mnoho architektonických památek římského původu. Kolem roku 400 n. l. vpadly do Španělska germánské kmeny, ale v roce 711 dobyli Španělsko Arabové. Arabská kultura se ve Španělsku rozvíjela, budovaly se velké mešity a paláce, mnohé z nich stojí dodnes. Od 11. stol. zahájili křesťanští Španělé dlouhý boj proti Maurům. Poslední maurská pevnost na jihu Španělska, Granada, padla v roce 1492. Ve Španělsku, rozděleném na několik království, hrála v 15. stol. významnou roli Kastilie. Po sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem Aragonským (1469) se vytvořily podmínky pro sjednocení Španělska. V 16. stol. se Španělsko stalo světovou mocností. Na svém vrcholu ovládalo území ve Střední a Jižní Americe, v Africe a na Filipínách. Od konce 16. stol. začala moc Španělska upadat. Jeho námořní síly byly zničeny při pokusu o dobytí Anglie (1588), kdy se prakticky polovina španělské Armády (válečného loďstva) potopila buď v Lamanšském průlivu, nebo při pokusu o obeplutí Skotska. Rostoucí vliv Anglie a Nizozemí na mořích ztížil dopravu uloupeného bohatství z Nového světa a honba za zlatem odčerpávala domácí pracovní síly i finance. Ve 20. stol. již bylo Španělsko chudou zemí. V roce 1931 byla vyhlášena republika, ale po fašistickém povstání, v jehož čele stál generál Francisco Franco y Bahamonde, vypukla občanská válka (1936-39). Republikáni byli nakonec poraženi a generál Franco (1892-1975) vládl jako diktátor. Po smrti generála Franca (1975) byla ve Španělsku obnovena monarchie a králem se stává Juan Carlos a roku 1986 vstupuje Španělsko do EU.
Ve Španělsku žije několik skupin obyvatelstva, které mají vlastní jazyky i kulturu. Některé z nich usilují o získání samosprávy či dokonce samostatnosti. Především jde o Basky na severu, jejichž organizace ETA využívá při boji za nezávislost i teroristické akce. V 70. letech získaly Baskicko i Katalánsko autonomní statut. V září 1998 vyhlásila ETA jednostranné příměří, ale v srpnu 2000 provedla další teroristické akce a pokračovala v nich i na počátku roku 2002.
Vzestup španělské ekonomiky, krutě postižené občanskou válkou, začal v 50. a 60. letech jednak díly růstu turistiky, jednak po rozvoji průmyslu. Od 50. let se Španělsko změnilo z chudé země, závislé na zemědělství, v prosperující průmyslový stát. Na počátku 90. let pracovalo v zemědělství asi 10% obyvatelstva, v průmyslu 35% a v obchodě a ve službách (včetně cestovního ruchu) 55%.

Kultura
Z kulturního dědictví UNESCO můžeme ve Španělsku shlédnout např. jeskynní malby v Altamiře, historická centra Barcelony, Toleda, Sevilly a Sallamanky. Dále katedrálu v Burgosu a paláce Alhambra a Escoril. Můžeme také sledovat silný arabský vliv na architekturu Španělska. Známými Španěly z oblasti malířství jsou např. Velásquez, Goya, Picasso nebo Dalí, z architektů např. Gaudí (Barcelona), z hudebníků např. Domingo a nakonec z literátů např. Cervantes a de Vega. Hudba je opět silně ovlivněna arabskou kulturou, typické nástroje jsou kastaněty, kytara, tamburína, typické tance jsou flamengo a bolero. Dále jsou Španělé známí pro koridy s toreadory a býky. Španělsko je fotbalová, tenisová a cyklistická velmoc.

Kanárské ostrovy
Představují autonomní oblast Španělska a leží v Atlantském oceánu přibližně v úrovni Maroka. Kanárské ostrovy jsou rozděleny na dvě provincie. Západní provincie Tenerife zahrnuje ostrovy Hierrro, La Palma, La Gomera a Tenerife. Východní provincie Gran Canaria obsahuje velké ostrovy Gran Canaria, Fuerteventura a Lanzarote. Ostrovy jsou sopečného původu a na ostrově Tenerife nalezneme nejvyšší horu Španělska Pico del Teide (3718m). Podnebí je zde teplé a na východě velmi suché. Vulkanická půda umožňuje růst např. dračího stromu nebo různých sukulentů. Hustší tropický porost mají západní ostrovy, kde se také pěstuje řada užitkových plodin. V horských polohách roste kanárská borovice. Ostrovům dali jméno divocí psi a naopak ostrovy dali jméno divokým kanárům, kteří zde žijí. Ostrovy byly známy již Římanům a po roce 1492 je díky Kolumbovi obsadili Španělé, kteří zde vyhladily původní obyvatele Guanče. K ostrovům se váže mnoho pověstí a z důvodu příznivého klimatu je zde turistická sezóna po celý rok.

Baleáry
Leží ve Středozemním moři na východ od Španělska. Tvoří autonomní oblast. Geologicky jsou pokračováním Andaluského pohoří. Patří sem Mallorca, Menorca, Cabrera, Ibiza a Formentera. Pobřeží je členité a strmé, zejména na Ibize. Klima je zde subtropické, ovlivňované mořem. Zimy jsou mírné a léta horká. Na Baleárských ostrovech převládá keřovitá flóra a fauna zahrnuje řadu plazů včetně mallorské ropuchy. Baleáry se jmenují podle katapultů, které se zde užívaly. Příjem zajišťuje zemědělství, ale hlavně cestovní ruch. Na ostrovech žili již Kartaginci, Římané a Féničané. Od 13. století patří téměř po celou dobu k oblastem Španělska.
Na doplnění:
Portugalsko- hl. město Lisabon

Gibraltar Andorra

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | Web | 23. května 2013 v 0:40 | Reagovat

Ahoj. Pokud by to někoho zajímalo, tak více informací nejen o historii, ale i současnosti Španělska najdete na webu, na který sám svými skromnými znalostmi přispívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.